Psychologie dražby – vycpaného žraloka můžete prodat i za 12 milionů dolarů

Audio záznam:

Jeden ze známých současných umělců, Brit Damien Hirst si osvědčil způsob, při němž díla zásadně neprodává přes galerie, ale rovnou je dává do dražby. Od samého začátku záměrně nadstřeloval ceny svých děl, aby jim dodal punc exkluzivity. Takto například prodal umělecký objekt pojmenovaný Království (The Kingdom) za 12 milionů dolarů. Šlo vlastně jen o vycpaného žraloka v nádrži s formaldehydem.

Princip psychologie při dražbě

 Právě tento počin fascinoval kanadského ekonoma Dona Thompsona, jenž napsal knihu s příznačným názvem Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů. Popisuje zde nejen pravidla trhu s výtvarným uměním, ale také psychologii dražeb obecně. Z jeho úvah se dá vyčíst, že statusu exkluzivity se může těšit prakticky jakékoli zboží, které se do dražby dostane – stačí jen trochu početnější skupinu zájemců. Strhující průběh pak může mít dražba jakéhokoliv objektu.

Hovoříme-li o veřejných dražbách nemovitostí, je v zájmu každého dražebníka snažícího se o co nejvyšší zisk vyvinout úsilí o výbornou propagaci dražby. Existují povinné způsoby zveřejnění dražby, které definuje zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách: dražební vyhláška musí být uveřejněna na úřední desce obecního úřadu v místě, kde se nemovitost nachází. Je-li to nedobrovolná veřejná dražba, informuje o ní také exekutor publikací dražební vyhlášky na své úřední desce.

Dražebník ale může informace o místě, času a předmětu konání dražby zveřejnit i na internetu prostřednictvím řady veřejných serverů dražebních společností. Dražební vyhlášku by přitom měl doprovázet list o nemovitosti a také znalecký odhad.

Je obtížné dodržet plán..

Podaří-li se dražebníkovi na veřejnou dražbu přilákat větší počet zájemců, může doufat, že účastníci propadnou takzvanému vlastnickému efektu. O něm hovoří Don Thompson ve své výše zmíněné knize: „Na počátku má každý v hlavě cenový limit, který nehodlá překročit. Když se ale dostane mezi nejvyšší nabídky, začne na něho působit ‚vlastnický efekt‘. Je ochotný zaplatit víc, jen aby se nemusel „svého“ objektu vzdát, aby ho neprohrál. (…) Uvědomuje si, jakou lítost by cítil, kdyby přišel o to, co už si v duchu přivlastnil.“

Je to něco, s čím musí počítat méně zkušení účastníci veřejných dražeb nemovitostí. Aby dražený byt nebo dům příliš nepřeplatili, musí mít odolnou psychiku. Nebo postačí trénink od profesionála na veřejné dražby, který jim vysvětlí, o jaké typy nemovitostí se vyplatí usilovat a jakou strategii je nejlepší použít.

A co vy? Stalo se vám, stejně jako mně, že jste nemovitost přeplatili? Že jste porušili veškerý svůj byznysplán a ten „barák prostě chtěli“? Podělte se o své zkušenosti pod článkem. Děkuji

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Kategorie