ŽIVOT JE HROU. VYHRÁT MŮŽE KAŽDÝ.

Lezení jako životní styl

k lezení jsem poprvé přivoněl v roce 2006 na vysoké škole. První pocit na skále byl otřesný, třásly se mi nohy, bolely ruce, měl jsem děsný strach, že se mnou lano praskne, já se zřítím a tak dále. V životě už jsem se na skálu chtěl dívat jen zespodu. Lano a sedák jsem nikdy nechtěl vidět.

Jenže se stalo kouzlo. Stalo se mi to, co mnohým přede mnou a generacím lidí se to stane po mně. Večer to nad sklenicí piva začalo hlodat. "Vždyť to nebylo tak špatné." "Ten pocit byl vlastně docela fajn". No a po pátém pivu bylo jasno - zítra to musíme zkusit znovu. A bylo to, zrodila se láska na celý život (k lezení i k pivu).

Lezení se věnuji přes patnáct let. Nevnímám jej jen jako sport, je pro mě i stylem života. Krásný čistý gymnastický pohyb po vertikále, extrémní namáhání svalů, šimrání v podbřišku ze strachu a ty překrásné pocity na vrcholu. Bytí v přírodě, v souznění s ní, spolu s kamarády. Večerní táborák, opékání buřtů pod skálou, plánování dalších přelezů a vyprávění o čím dál těžších a spanilejších cestách. To znamená lezení pro mě.

Profesní dráha

V roce 2010 jsem se stal instruktorem vojenského lezení a řídil kurzy lezení pro své kolegy a podřízené. Vojenské lezení mělo jinou filozofii (nešlo o čistotu stylu, hodnotu přelezu, apod. Cílem bylo prostě překonat skalní terén za použití jakýchkoli technik).

Po odchodu do civilu jsem založil stavební s.r.o. a věnoval se pozemním stavbám. Stavařina ale nebyla mým životním posláním napořád. Autorizaci v oboru jsem pověsil na hřebík a začal se věnovat tomu co mě skutečně baví a naplňuje. 

Věnuji výuce dětí v lezeckém kroužku i dospělých v lezeckých kurzech, jež pořádám v Hradci Králové a v Pardubicích. Také organizuji lezecké zájezdy po celé Evropě. Své kamarády vodím do hor, v létě pěšky a v zimě na skialpech. Jsem licencovaným instruktorem lezení na umělých stěnách na skalách a certifikovaným horským průvodcem.

Mimo jiné též provozuji ubytovací zařízení u Hradce Králové a půjčovnu obytných vozů.

Ze dna až na vrchol

Úspěch. Nehmotná věc, po které touží většina z nás. A málokdo má příležitost popadnout štěstí za pačesy. Není jednoduché odrazit se ze dna. Není vůbec snadné kráčet po úpatí hory, začít stoupat a nakonec se vydrápat až na samý vrchol. Ale zvládnout se to dá. Je to ovšem fuška. Často je to nebezpečné, ale stojí to za to. Cestou sbíráte neocenitelné zkušenosti, vaše nadšení, odvaha, trpělivost a odhodlání procházejí zatěžkávací zkouškou. Někdy musíte uhnout z přímého směru. Nebo se dokonce kousek vrátit a zkusit to jinudy. Důležité je nevzdat to. Ale když dorazíte nahoru, uvědomíte si, že jste dosáhli něčeho víc než ostatní. Že těm, které jste nechali v údolí hluboko pod vámi, bude vždy něco scházet. Nikdy nezískají to, co získáte vy. Rozhled. Pokoru. Zkušenosti. Víru v sebe sama. Schopnost zdolávat překážky. Schopnost změnit sami sebe. A měnit svět kolem sebe. Hrdost na to, čeho jste dosáhli. Pocit vítězství.

Jako horolezec o tom něco vím.