Skialpový víkend na „Králičáku“

Poslední únorový víkend jsme #povlastniose  vyrazili pod Králický Sněžník. Tři dny v parádní podmínce, čerstvě nakydáno, skvělá parta lidí – co víc si může skialpinista přát!

Víkend organizoval Tomáš Kadlec z VHT Akademie a jednalo se o naše druhé společné setkání budoucích horských průvodců. Tentokrát bylo v plánu dozvědět se více o lavinách, lavinové záchraně a především pohybu v zimním terénu na skialpech či na sněžnicích. Kdo by měl zájem o více informací, na konci článku nalezne odkaz, nebude litovat 😉

Ubytováni jsme byli na Staré škole v Dolní Hedeči. Jedná se o základní školu z druhé poloviny 19. století, vkusně přestavěnou na apartmánový dům. Marně přemýšlím, kdy naposled a jestli vůbec jsem někdy bydlel v takto kouzelném místě. Ty prochozené kamenné schody, všudypřítomné klenby, no prostě nádhera! Na hory nejčastěji jezdíme vlastní obytnou dodávkou nebo alkovnou, bylo ale velmi příjemné pro jednou zažít změnu a trochu se rozmazlovat.

To by k úvodu jistě stačilo, pojďme na popis jednotlivých skialpových túr. U každé najdete zaznamenané gpx tracky a mapu se zákresem trasy. Předem podotýkám, že naše kroky nevedly vždy po značených cestách. Ty jsou spíše pro běžkaře či pro pěší, my jsme to ale většinou „napálili“ do volného terénu.

Den první – Slamník (zahřívačka)

Rozdělujeme se na skupiny podle zkušeností a sami si plánujeme trasy. Naše skupina dostala úkolem vymyslet trasu alespoň 12 km dlouhou, se 750 m výškového převýšení a alespoň se dvěma vrcholy nad 1000 m.n.m.

Slovo dalo slovo a vyrážíme jsme po neznačených pěšinách na Podbělku. Musíme prošlapávat stopu, šlapu vepředu a nechci před sebe nikoho pustit. Chci si dát řádně do těla, výprava na Mont Blanc se blíží a potřebuju potrénovat. Cesta se vine úbočím Slamníku a zatěžuje stále jen jednu nohu, tu výše do svahu. Bohužel se nám začíná kazit počasí, jdeme v hustém nepříjemném sněžení, vločky jsou ostré a bodají do tváře. Na Podbělce se shodujeme, že plán nedodržíme, kvůli těžkým podmínkám jsme pomalí a nestihli bychom další program. Stáčíme to tedy do sjezdu směrem pod Babuši a následně traverzujeme na chatu Slaměnka, kde rozmrzáme a dáváme oběd.

Odpoledne nás čeká „jen“ výstup na Slamník a hledání pípáků pod sněhem. Závěrečný sjezd k autům a saunu ve wellness hotelu Vista považuji za třešničku na dortu tohoto dne. Jedinou pížkou na kráse byl telefonát po cca hodině saunování, že na Staré škole čeká banda utrmácených horalů, kteří marně hledají jediné klíče od apartmánu. Jak by je také mohli najít, když je mám pečlivě uložené ve vrchlíku svého batohu ve skříňce hotelového wellnesu, no ne? No nic, stane se, pro klíče vyslali posla a já měl trochu ostudu a večer dostal pěknou bídu 😀

Den druhý – Kraličák (přituhuje)

Na sobotu jsme měli v plánu freeridy na Sněžníku, bohužel kvůli počasí nám zlý šéf změnil plány. Prý kvůli práci se stresem a adaptaci na změnu a kdesi cosi 😀 Věc skončila tak, že jsem vyfásnul tři kurzanty a starej se! Zadání bylo jednoduché, vymyslet si jakoukoli túru s ohledem na počasí. Jediná podmínka byla sejít se ve 14:00 hod nahoře na Sušině. V hlavě se mi rodí ambiciozní plán, že se o vrchol přeci jen pokusíme i navzdory šibeniční časové podmínce. Nicméně ranní brífing se protahuje (nejsem brífingový typ!), balení do auta též vázne a my vyrážíme nahoru skoro o hodinu později oproti plánu. Dusím v sobě nespokojenost a přelazuji se na jinou vlnu – vrchol tedy opět nepadne, ale je třeba si to řádně užít, a především se postarat, aby si to užili i ostatní. Vyrážíme podél řeky Moravy proti proudu.

Řeka se krásně klikatí a my podél ní v pohodovém tempu stoupáme. Po zhruba hodině se mění sněhové podmínky, čerstvý neustále kydající sníh se začíná děvčatům lepit na pásy a já zjišťuji, že jsem svůj vosk nechal na chatě. Naštěstí si dívky poradily samy, odchytly projíždějícího běžkaře a parafínem pásy aspoň dočasně naimpregnovaly. Cesta se brzy odpojuje od řeky do levého svahu, já z ní ale odbočuji a naviguji nás dále podél Moravy, nyní již potoka, stále vzhůru do svírající se rokle. Rázem se ocitáme v pohádce. Tudy nikdo nechodí, tady jsme objevitelé. Prošlapáváme stopu, užíváme si vznášející se chomáče čerstvého sněhu, posloucháme ticho a v hlavě máme totální klid. Já zažívám zvláštní smíšené pocity radosti, štěstí a zároveň smutku nad situací, která se právě děje ve světě.

Modlitba za Ukrajinu

U jedné malebné tůňky zastavujeme, svačíme a já nabírám do lahve vody z Moravy. To bylo totiž tak:

Tomášův asistent, jistý Michal, průvodce z Rychleb, jež nás „školil“ v umění nenásilné komunikace, nám vyprávěl o projektu Sharing water. Švýcarští organizátoři jej požádali o nabrání tří lahví vody z této oblasti. Proč právě tří lahví? Oblast kolem Kraličáku se totiž nazývá Střechou Evropy. Voda odsud teče do tří různých moří. Odrou do Baltu, Orlicí a následně Labem do Severního moře a Moravou do moře Černého. Rádi jsme tedy švýcarům nabrali čisté vody z Moravy a při té příležitosti jsem po vodě vyslal i tichou modlitbu za Ukrajinu a její národ. Věřím, že se k nim po Dunaji dostane.

Rokle se začíná strmě zvedat, přibývají popadané stromy a nám nezbývá než překročit potok a definitivně jej opustit. Po sněhovém mostě překračujeme řeku a čeká nás strmý výšvih na zimní cestu vedoucí k chatě Franciska. Zde se osvěžujeme vodou z kouzelné studánky a rychle mažeme dál. Čas tlačí a na vrchol Sušiny je to ještě kus cesty. Dostáváme se nad hranici lesa a okamžitě se do nás zakusuje nepříjemný vichr spolu se sněžením. Skláníme hlavy a dupeme a dupeme. Hecuju tempo, chci být nahoře včas. Ve 14:00 přesně stojíme splavení na vrcholu Sušiny a zjišťujeme, že jsme tu sami. Po ostatních není ani vidu? Naplánovali jsme si hustokrutou trasu a jako jediní dosahujeme cíle včas.

Po chvíli se zjevuje náš šéf Tomáš spolu s druhou skupinou a začíná pátrací akce po zmateném a vyhladovělém turistovi, který se ztratil kdesi v okolí pásu řopíků směrem na Podbělku.. Užíváme si (jak kdo) záchranné akce, já definitivně dolamuji svou hůlku a už se těším jen na zasloužený sjezd na Slaměnku a k autu. Pro mě za mě si může zmatený turista zůstat pohřben pod lavinou 😀

Večer se parta trhá, zdatné jádro okupuje klášterní restauraci do ranních hodin a my „nepíči“ osnujeme plán na nedělní ráno. Další přednášku máme až v 10 hodin, takže když si přivstaneme, můžeme se ještě pokusit o výstup na nedaleký Jeřáb a prozkoumat, jaké tam asi jsou sjezdy.

Den třetí – Jeřáb (katarze)

Jelikož jsem se rozhodl dát si pauzu od démona alkoholu, budím se ráno v 6 hodin odpočatý a svěží. Kupodivu se mi daří vytáhnout z postele i Míšu, která má ještě půlnoc a spolu s Mársy a Honzou vyrážíme do jiskřivého nedělního rána. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě osobně je tento krátký nedělní výlet tím nejlepším zážitkem z víkendu. Azurová obloha, křupající sníh pod pásy, 15 čísel nového prašanu, nikde ani živáčka. S úsměvem od ucha k uchu si vyšlapujeme k Jeřábu, v závěrečním strmém stoupání nasazuji vražedné tempo a dávám si krásně do těla. Třetí den v řadě prošlapávám stopu a užívám si toho ticha. Kromě otisků podrážek lesních zvířat nepotkáváme nikoho. Jsme tu prostě sami. Děkuji Bohu za tu možnost být tu, vnímat tu krásu, za možnost být zdravý a plný síly. Jsem jednoduše šťastný…

Vrcholu dosahujeme kolem deváté hodiny, fotíme, opalujeme se a zapisujeme do vrcholové knihy. Není čas ztrácet čas, sundáváme pásy a frčíme to po vlastních stopách zpátky. Sjezd je famózní, jen ve spodní části je znát nedostatek podkladního sněhu. V 10 hodin jsme zpátky v přednáškovce a finišujeme vzdělávací program.

Suma sumárum jsme za tyto dvaapůl dne ujeli čtyřicet kilometrů a nastoupali přes dva výškové kilometry. Děkuju organizátorovi Tomášovi za perfektní zážitek a zejména svým kamarádům, které jsem měl tu čest prostřednictvím kurzu poznat. Již teď se těším na další společný prodloužený víkend, tentokrát na skalách na Rabštejně. SKOL!

Mapy a gpx tracky:

Zaznamenané gpx tracky ke stažení (ulozto)

Níže ještě pár odkazů, které by se mohly hodit:

VHT Akademie (https://vhtakademie.cz/)

Skvělý projekt skvělého chlapíka Tomáše. Na hory vás vezme hodně lidí, ale málokdo to umí jako on. Spousta srandy, duchovní přesah, profesionální organizace a nezapomenutelné zážitky. Rozhodně doporučuji!

Apartmánový dům v Dolní Hedeči (https://stara-skola-v-dolni-hedeci.webnode.cz/)

Zde nemá cenu se rozepisovat, to se musí zažít. Kouzelná atmosféra, genius loci jak prase, blízkost kláštera a dalších energeticky nabitých míst.

Saunový ráj v hotelu Vista (https://www.hotel-dolnimorava.cz/wellness)

Pokud si jako já potrpíte na kvalitní regeneraci a jste vášnivými saunaři, toto nemůžete opomenout. Dětem je vstup zakázán, pročež užijete nerušeného odpočinku. Venkovní terasa otevřená k západu zalitá sluncem přímo vybízí k mrazivé meditaci.

Sharing water (http://www.sharing-water.net/)

Umělecko výzkumný projekt švýcarské iniciativy s přesahem spojující evropská místa myšlenkou sdílení vodních zdrojů, udržitelnosti a obnovy přírody.

Nu a ve výčtu samozřejmě nesmí chybět

Půjčovna obytných vozů (https://ondrejholan.cz/pujcovna/)

Rodinná půjčovna obytňáků. Sami jezdíme rádi a často a rozhodli jsme se o naše mazlíky podělit s jinými cestovateli. Když bude na škole v Hedeči plno, můžete vyrazit po vlastní ose a udělat si svoje bydlení kdekoli pod svahem 😉 Tipy, kam vyrazit, naleznete třeba v tomto článku: https://ondrejholan.cz/kam-cestovat-obytnym-vozem-v-zime/

Komentáře
  1. Mársy napsal:

    Ondro, luxus čtení. 👍

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.