Jizerské běžkování
Předpověď počasí v první půli února hlásí po extrémních přívalech sněhu slunečné a mrazivé počasí. Je čas dát dokupy smečku a vyrazit na hory! Přidávají se k nám bratr Aleš s přítelkyní Martinou, jsme tedy početná výprava – spolu se psy nás je osm členů a to už je o zábavu postaráno. Vyrážíme dvěma auty – Sprinterem s obytnou vestavbou a jedním osobákem. Neberu ani řetězy – vzhledem k obutí našeho Sprinťáka nemám obavy, že bychom zapadli 😉
Vybíráme parkoviště v Příchovicích, blízko Kořenova. Pro nás s dětmi je to ideální místo pro začátek tůry. Jedna noc stojí 50 Kč, které velmi rádi přispějeme. Obec zde umístila i toitoiku, prostě zázemí par excellence!
Po příjezdu na místo zjišťujeme, že předpověď se zatím netrefuje – krásné počasí bude nejspíš až od zítra. Nyní je venku cca –15 stupňů s poryvy větru v nárazech 50 km/h. Ideální počasí vyrazit na rozhlednu Štěpánku. Děti opevníme v našich kočárech Chariot. Kuba je mrzutý, že jej zavíráme pod nepromokavý kryt a obalujeme dekou, ale vzhledem k nečasu je to nutné. Eliška jen spokojeně sedí a čučí a užívá si toho frmolu kolem sebe.
Zapřáhneme se do postrojů a vyrážíme přes pole na kopec. První necelý kilometr přes otevřenou pláň stojí za to. Viditelnost tak tři metry, fičí to pěkně zboku pod kapuci, no lahoda. Nevzdáváme se a s vidinou blízké hranice lesa statečně dupeme kupředu. V lese nás odmění ticho, klid, ustanou i ty šílené závěje nafoukaného sněhu. Už se jde o poznání pohodlněji. Po necelé půlhodince dorazíme k rozhledně a odměňujeme se zaslouženou slivovicí. Bouře se kupodivu uklidnila, zažíváme zde krásný tichý podvečer. Jsme zde naprosto sami a je to trochu jako v pohádce. Po krátkém odpočinku celí natěšení usedáme na sáně, děti kurtujeme pořádně do kočárů a jupííííí, pouštíme to statečně dolů z kopce. No vážení, byl to fičák 🙂 K autu se vracíme již za tmy, zkřehlí, ale spokojení. Těšíme se na zítřek a doufáme, že se to přes noc vyfouká a bude krásno!
Večer proběhne standardně, ve Sprinťákovi je prima, vejdeme se tam dokonce i čtyři dospělí, dvě děti a dva psi. Eda s Besou spokojeně zalezli k sobě do boudy, Eliška s Kubou a Peťou okupují ložnici, já jako vždy vařím a Ála s Maťou nedělaj nic a jen pijou 🙂 Netěší se na nadcházející noc, musí spát ve Volvu vedle nás, mají trochu obavy, aby jim neumrzly zadky. Aleš se zahřívá do zásoby slivovicí, tak snad jim to pomůže 😉
Ještě k té večeři – mlaďáci nenakoupili pečivo, takže bylo nutné improvizovat. Nevěřili byste, jak božsky chutná pět dnů starý rohlík, lehce namočený a obalený ve vajíčku!
Ráno je ovšem pohádkové! Vstáváme do jiného světa. Studená fronta s sebou přinesla vymetené nebe, je krásných minus 15, ažůro, čerstvý sníh křupe pod nohama. Srdce každého běžkaře zaplesá. Po krátké snídani a rozmražení těch dvou nešťastníků (noc neměli přijemnou) vyrážíme. Rychle složit kočáry, navlíknout jim lyže, postroje, připravit běžky, jídlo, pití, psy, no prostě klasický ranní kolotoč. Jo hochu, dal jsi se na vojnu, tak makej!
Máme naplánovaný cca 15 km okruh převážně po vrstevnicích po úbočích kopce Hvězda, na jehož vrcholu jsme byli včera. Projížďka je to pohádková. Jizerské chalupy, výhledy do Krkonoš směrem k Lysé hoře, modrá obloha, to vše mě uvnitř tetelí a je mi nádherně. Jsem rozradostněn jak nikdy a děkuji za tu možnost tu být. I přes zavřené penziony, i přes vládní restrikce, příroda tu je a bude s Covidem i bez něj a díky Sprinterovi si ji můžeme užívat. Přemýšlím, co bychom dělali, kdybychom jej neměli. Vstávat ráno v pět a s celým tím naším blázincem vyrazit na dvouhodinovou cestu? A po návratu celí unavení zase zpátky domů? Brr, hrozná představa. Nerad řídím unavený, natož potmě. Oklepu se a jsem rád, že jsem v autě nechal puštěné topení na polovinu, po návratu budeme mít příjemně předtopeno a během 10 minut budeme mít zase krásných 21 stupňů. Jo, zateplit to auto 6 cm pěny byl fakt dobrej nápad, Ondro. Jseš pašák 😀
S úsměvem od ucha k uchu to rozjedu z kopce a užívám si té omammné rychlosti, kterou díky kočáru v závěsu naberu. Parádní vyjížďku zakončujeme před restaurací Hvězda, kde si dáme oslavné pivko a mažeme dlouhým sjezdem k autu. Myslím, že lidé, kteří nás potkali, ještě dlouho budou vzpomínat na dvoumetrového hromotluka, který to s kočárem v závěsu a dvěma vlky sviští střemhlav dolů z kopce 😀
Po návratu do auta posedíme, vaříme pozdní oběd, dáváme kafe a plánujeme další lyžování. Od zítra bude celý trutnovský okres zavřený, plánujeme se tedy jako partyzáni zašít ve Špindlu a na liduprázdných horách aspoň tři dny skialpovat. Ale o tom zas někdy jindy.
Tak ahoj zase příště – po vlastní ose!
PS: pokud byste chtěli též vyrazit na podobný výlet, napište mi. Rád vám poradím s výbavou, itinerářem, případně vám půjčím i auto s vybavením. Ať v noci nezmrznete a řádně si to užijete 😉
