Obytným vozem po Balkánu: Naše rodinné dobrodružství – 1. část

Vítejte na palubě naší obytné dodávky, kde každý ujetý kilometr vede k dalšímu novému dobrodružství! Já, můj partner v životě i cestování Petra, naše děti Bobeš a Eliška a naši věrní českoslovenští vlčáci jsme se letos na podzim rozhodli vydat za dobrodružstvím. Balkán, země plná kontrastů, nezkrotné přírody a nezapomenutelných zážitků, nás volal.

Jako vášnivý cestovatel a čtenář příběhů ostatních, chci s vámi i já sdílet náš příběh. Nejenže vám ukážu, jak úžasná může být cesta obytným vozem, ale také vás chci inspirovat, abyste si podobnou dovolenou zkusili i vy. Balkánský poloostrov nabízí nekonečné možnosti pro objevování – od skalnatých pobřeží Chorvatska až po majestátní hory Albánie a Černé Hory.

Na cestu jsme měli vyčleněn měsíc času, vyráželi jsme proto bez jasného plánu a cestu přizpůsobovali aktuálním podmínkám a náladě. Termín výpravy jsme záměrně zvolili na podzim. Jednak máme přes sezonu spoustu práce a nemůžeme se utrhnout od svých povinností, druhak podzim slibuje samé výhody oproti cestování v letní sezoně, viz můj předchozí článek.

Připojte se k nám na této vzrušující cestě a nechte se inspirovat k tomu, abyste i vy vyrazili na cestu snů!

Start cesty: Přípravy a odjezd

Když se blížil den našeho odjezdu, vzrušení v naší rodině stoupalo každým dnem. Přípravy na naši balkánskou výpravu byly stejně vzrušující jako samotná cesta. Naše obytná dodávka, kterou jsme pečlivě vybírali a přizpůsobovali potřebám čtyřčlenné rodiny, byla středobodem našich příprav. Každý člen rodiny měl svou roli – od kontroly zásob až po zajištění, že naši českoslovenští vlčáci mají dostatek prostoru a pohodlí.

Naše obytná dodávka je více než jen dopravní prostředek; je to symbol svobody a dobrodružství. S její rychlostí a obratností, která nám umožňuje proplétat se i nejužšími serpentinami, jsme se cítili připraveni na jakoukoli výzvu. Její spolehlivý motor sliboval bezstarostnou jízdu, zatímco nezávislé naftové topení zajišťovalo, že nás v chladných nocích nic nepřekvapí. A s velkou garáží, která pojala vše od lezecké výbavy po hračky pro děti a naše psy, jsme věděli, že máme vše, co potřebujeme.

Konečně přišel ten den. Se zaplněnou dodávkou, plni nadějí a očekávání, jsme vyrazili ve středu večer na cestu. Svit měsíce a blikající hvězdy nás provázely, když jsme opouštěli známé ulice našeho města a vydávali se na cestu plnou neznámých dobrodružství. S každým kilometrem jsme nechávali za sebou každodenní rutinu a otevírali dveře do světa, kde každý den sliboval nové objevy a nezapomenutelné zážitky.

První zastávka: Vransko jezero, Chorvatsko

Parkování: https://mapy.cz/s/cajakagaro

Po dlouhé cestě zastavujeme u Vranského jezera na odpočinek a přenocování. Náš obytňák parkujeme na parkovišti přímo u jezera. Zde se také setkáváme s našimi přáteli, Standou a jeho rodinou, kteří byli také na výletě svou dodávkou. Odteď již cestujeme spolu a společně strávené chvíle plné smíchu a sdílení zážitků budou něčím, na co budeme dlouho vzpomínat.

Zastávka druhá: Omiš, Chorvatsko

Parkování: https://mapy.cz/s/devarazoce

Naše druhá zastávka na cestě byla v malebném městě Omiši, ukrytém mezi strmými skalnatými útesy a azurovým mořem Chorvatska.

Zde jsme strávili dva nesmírně bohaté dny. Naším prvním dobrodružstvím bylo lezení po skalách, které se tyčí nad městem. S výhledem na moře a s pocitem adrenalinu v žilách jsme překonávali jednu výzvu za druhou. I naše děti, Bobeš a Eliška, se statečně zapojily, což nám přineslo nejen spoustu radosti, ale i hrdosti nad jejich odvahou a dovednostmi.

Kromě lezení jsme většinu času trávili na plážích, kde se děti bavily hledáním pokladů v podobě barevných kamínků a mušlí, zatímco my s Petrou jsme se nechávali hýčkat sluncem a relaxovat u zvuku vln. Večery jsme trávili procházkami po městě, ochutnáváním místních specialit a užíváním si teplých nocí.

Omiš nám ukázal, jak nesmírně obohacující může být cestování – setkávání s přáteli na nečekaných místech, objevování nových dobrodružství a vytváření vzpomínek, které s námi zůstanou navždy.

Přesun a pobyt v Makarské

Parkování: https://mapy.cz/s/gugutuloha

Po nádherných dnech v Omiši jsme se vydali dále na jih, směrem k Makarské, známé svými úchvatnými plážemi a krystalicky čistým mořem. V Makarské jsme se rozhodli utábořit přímo na parkovišti u moře, což se ukázalo jako vynikající volba. Kromě nás tu bylo i několik obytných vozů. Každé ráno jsme se probouzeli s výhledem na jasné moře a usínali za zvuku vln. První dva dny jsme platili za náš obytný vůz 10 Eur za noc, poté se již mužík vybírající parkování neobjevil.

Naše dny v Makarské byly naplněny sluncem, mořem a nekonečnou zábavou. Děti měly možnost procvičit se v lovu geocachek, což byla pro ně vzrušující a vzdělávací zábava, která je zavedla do různých koutů tohoto krásného města. Po večerech jsme objevovali místní gastronomii, ochutnávali čerstvé mořské plody a užívali si romantické večery pod hvězdami.

Lezení po skalách se stalo naší pravidelnou aktivitou i zde. Skalní útvary v okolí Makarské nabízely nové výzvy a nádherné výhledy, které nám všem zůstanou v paměti navždy.

Další milou zkušeností bylo malování kamínků na pláži. Tato jednoduchá, ale hluboce tvůrčí činnost nás všechny spojila a poskytla nám příležitost projevit naši kreativitu, zatímco jsme naslouchali šumění moře a cítili teplé oblázky pod prsty. Myslím, že tolik pomalovaných kamínků v Makarské ještě neměli.

Den v oblasti Bast nad Makarskou

Parkování: https://mapy.cz/s/nalasaheku (horší cesta, s dodávkou bez problému, s obytkou spíš ne)

Po několika úžasných dnech strávených v Makarské jsme se rozhodli pro krátký výlet do oblasti Bast, která se nachází v pohoří nad městem. Tato změna scenerie nám přinesla nový pohled na pobřeží a příležitost prozkoumat další úchvatné části chorvatské přírody.

V Bastu jsme měli možnost tábořit přímo pod skalními útvary, což nám poskytlo neopakovatelný zážitek. Probouzet se s výhledem na majestátní hory a usínat pod jasně zářícími hvězdami bylo jako žít v pohádce. Tato blízkost k přírodě nám umožnila ještě více si vážit jednoduchosti a krásy, které nám cestování přináší.

Naše rána v Bastu byla vždy plná energie. Já a Petra ( a samozřejmě i vlčáci) jsme si oblíbili ranní běhy po okolních cestách, které nám dávaly příležitost prožít krajinu ještě intenzivněji. Pohledy, které se nám naskýtaly, byly dechberoucí a dodávaly nám energii na celý den.

Lezení po skalách zde bylo jiné než v Omiši nebo Makarské. Skály byly výzvou jak pro nás, tak pro naše děti, které se neúnavně a s nadšením pouštěly do každé nové cesty. Bylo úžasné sledovat, jak se s každým dalším lezením stávají sebevědomějšími a zručnějšími.

Večery jsme trávili u táboráku, kde jsme grilovali buřty a maso, sdíleli příběhy dne a plánovali naše další dobrodružství. Náš den v Bastu byl připomínkou, že největší radosti často přicházejí z nejjednodušších věcí – jasného nebe nad hlavou, majestátní přírody kolem a času stráveného s našimi nejbližšími.

Návrat do Makarské a další dobrodružství

Po našem krátkém pobytu v Bastu jsme se vrátili zpět do Makarské, kde jsme strávili další tři dni plné objevů a radosti. Vrátit se na známé místo s novými zážitky z Bastu bylo jako přijít domů, ale s novým pohledem a očekáváním.

Jedním z vrcholů našeho dalšího pobytu v Makarské byla výprava na kolech, kterou jsme podnikli jen se Standou a dětmi. Manželky jsme zanechali v pohodlí na pláži ve společnosti jejich notebooků a nekonečné zásoby míchaných drinků. Projížděli jsme malebnou krajinou, objevovali skryté cesty a nádherné výhledy. Naše cesta nás zavedla k majáku a k tajemné jeskyni nad vodou, která kdysi sloužila mimo jiné jako bar. Představa, že toto místo bylo kdysi plné života a smíchu, dodávala naší návštěvě mystický rozměr.

Během našeho výletu jsme také objevili další  dvě geocachky, což bylo pro děti vzrušujícím zpestřením cesty. Hledání těchto skrytých pokladů nás zavedlo na místa, která bychom jinak možná nikdy nenavštívili. 

Bohužel, po třech dnech se počasí začalo kazit, což nás přimělo přehodnotit naše další plány. Ale i toto byla součást cestování – učit se přizpůsobovat a najít kouzlo i v nečekaných změnách.

Naše poslední dny v Makarské jsme strávili relaxací, hraním her a plánováním další části naší cesty. Tyto chvíle klidu a pohody byly stejně důležité jako naše dobrodružství, poskytovaly nám čas na odpočinek a příležitost posílit naše rodinné pouto.

Rozloučení a cesta do Černé Hory

Po našich posledních dnech v Makarské přišel čas se rozloučit. Standa a jeho rodina, s nimiž jsme sdíleli mnoho krásných chvil, se rozhodli vrátit zpět na sever. Rozloučení bylo plné slibů dalších setkání a vzpomínek na společně strávené časy. V těchto chvílích jsme si uvědomovali, jak cenné jsou přátelství a společně prožité zážitky.

My jsme pokračovali dál na jih, směrem k dalšímu dobrodružství a v souladu s mým dlouhodobým snem – vylézt nejvyšší horu v každém státu Evropy. Naše další destinací byla proto Černá Hora s ambicí zdolat Zlou Kolatu.

Cesta do Černé Hory byla plná výzev. Projížděli jsme serpentinami, prudkými stoupáními a klesáními, které byly jak testem pro naši obytnou dodávku, tak i pro naše řidičské schopnosti. Překonávání těchto překážek nás však jen posilovalo a dodávalo pocit, že jsme skutečně na cestě plné dobrodružství.

Cestou přes Bosnu a Hercegovinu jsme se setkali s nečekanou situací, kdy jsme museli policistovi dát úplatek 20 eur, aby nás pustil dál. Tento zážitek nám připomněl, že cestování může přinést nejen krásné momenty, ale i ty méně příjemné.

Pokračující cesta přes Albánii nás vedla po špatných silnicích, ale naše odhodlání a vzájemná podpora nám pomohly překonávat jakékoli překážky. Konečně, v 11 hodin v noci, jsme dorazili do vesnice Vusanje v Černé Hoře, kde jsme se rozhodli utábořit a odpočinout si po náročném dni.

Příjezd do Černé hory a výstup na Zlou Kolatu

Parkování: https://mapy.cz/s/mazacajeve

Dorazili jsme do vesnice Vusanje v Černé Hoře pozdě v noci, kolem jedenácté hodiny. Po krátkém odpočinku jsem se v nočním tichu sbalil a v pět hodin ráno jsem vyrazil na cestu, která byla pro mě více než jen výstupem na horu; byla splněním mého snu.

Zatímco jsem se vydal na celodenní tůru na Zlou Kolatu, Petra, děti a naši vlčáci měli vlastní plán. Když se dostatečně prospali po dlouhém přejezdu, vyrazili na výlet k nedalekému vodopádu a prozkoumávat okolní krajinu. Tato nezávislost a schopnost každého z nás prožít vlastní dobrodružství byla jedním z největších přínosů našeho způsobu cestování.

Moje cesta na Zlou Kolatu byla náročná, ale zároveň nesmírně obohacující. Tento výstup byl pro mě osobně významný, neboť je součástí mého dlouholetého snu zdolat Korunu Evropy. Přestože se o tomto výstupu dozvíte více v samostatném článku, nemohu pominout vzrušení a napětí, které mě provázelo při přípravách na tůru.

Po mém návratu a setkání s rodinou jsme se rozhodli pokračovat dál na jih, za teplem. Novým cílem naší cesty se stal peloponéský poloostrov, kde mělo být podle předpovědi počasí stále teplé a slunečné.

Tento den v Černé Hoře byl pro nás všechny důkazem, že každý z nás má svůj vlastní příběh a dobrodružství, které můžeme prožívat společně, ale i samostatně. Bylo to o poznání, překonávání, a neustálém hledání nových horizontů.

Závěr

Naše první část cesty obytným vozem po Balkáně byla více než jen dovolenou; byla to cesta objevování, učení se a sdílení nezapomenutelných zážitků s rodinou. Od skalnatých výšin Omiše po slunečné pláže Makarské a výzvy hor v Černé Hoře, každý moment byl plný učení, radosti a dobrodružství.

Cestování obytným vozem nám poskytlo nejen svobodu pohybu, ale také blízkost a pohodlí domova, kamkoliv jsme zamířili. Naše zkušenosti ukázaly, že takový způsob cestování je ideální pro rodiny, které touží po dobrodružství, ale zároveň si chtějí užít pohodlí a bezpečí.

Chtěl bych vás, čtenáře, povzbudit, abyste také vyrazili na svou cestu za dobrodružstvím a prozkoumali krásu, kterou svět nabízí. Ať už se rozhodnete pro Balkán, jinou destinaci, nebo jen krátký výlet mimo vaše město, každé dobrodružství má svou hodnotu a přináší nové perspektivy.

Tak vyražte, objevujte a žijte příběhy, které budete moci jednou vyprávět.